Navigace

Obsah

Historie

Zdejší krajina neměla příznivé podmínky pro osídlování vzhledem k hraniční poloze a možnosti loupeživých nájezdů. Podle historických pramenů se zde osídlení ustálilo až ve 14.století, kdy vzniklo nejvíce osad a obcí.

První zmínku o Nedvězí nalézáme již v roce 1313, kdy se uvádí v majetku kapituly vyšehradské s Hájkem za Dubčem. Skutečné založení obce spadá pravděpodobně do období vlády Přemyslovců, kteří vlastnili veškerý majetek na východ od Prahy k Říčanům.

 

Název Nedvězí (Medwes, Nedwiez, Nedwěz) byl odvozen z tzv. přírodního jména (metonymie) medvěd. Původní etymologie slova zanikla a lidé si název přizpůsobili. Odtud pochází znak Nedvězí - "Medvěd na zeleném poli".

 

V průběhu staletí se zde vystřídalo mnoho majitelů. Generace lidí prožily neméně trpkých i slavných historických událostí. K župě říčanské náleželo Nedvězí jen krátkou dobu. Celé jmění bylo navráceno kapitule vyšehradské s povinností vydržovat v roce 1326 "z krámů Kutnohorských a Medvězí" deset kněží - chorálníků. V roce 1364 vlastní Nedvězí Václav, Linhart a Mikuláš, synové staroměstského konšela Mikuláše Planera. Vzhledem k nákladnému udržování, přebírá majetek královská koruna. Teprve v roce 1419 jej Václav IV. znovu prodává Litmírovi ze Lhotky. V roce 1436 zapsal císař Zikmund Nedvězí Janovi ze Suché. Král Vladislav ll. postoupil Nedvězí v roce 1514 vlivnému a bohatému mincmistrovi království českého Vilému Kostkovi z Postupic. Po čtyřech letech dochází k prodeji Nedvězí a během dalších let byla obec prodávána nebo přenechána různým majitelům. Ve vlastnictví rytíře Albrechta Rause z Vražkova se znovu objevuje v roce 1589. Jeho syn Václav Šťastný Raus z Vražkova zdědil majetek v roce 1614. Po vojenské porážce českých stavů jsou podporovatelé povstání proti Ferdinandovi II. potrestáni a jejich majetek zkonfiskován. Majetek Václava Šťastného Rause připadá knížeti Karlu Lichtenštejnovi.

 

Vláda Habsburků byla nadále udržována nelítostnými protilidovými opatřeními a posilováním panovnického absolutismu. V roce 1653 mělo Nedvězí pouze deset hospodářských gruntů a stavení. Avšak teprve zrušením nevolnictví Josefem II. (1781), vyvolaném potřebou pracovních sil pro vznikající průmysl, svitla naděje na zlepšení. Významnou pomoc v polovině 19.století poskytovala hospodářstvím na Říčansku Okresní hospodářská záložna.

 

Od druhé poloviny 19.století pronikají moderní prostředky také do zemědělství a zásluhou pokrokových hospodářů, Josefa Rathouského a Františka Hubnera se objevují i v Nedvězí. Začínají se uskutečňovat důležité akce pro zlepšení životního prostředí, staví se kamenný most (1871), lávka (1881) a nová silnice od Pacova ke Kolovratům (1884).

 

Stoupající nároky na výchovu, vzdělání a růst populace si vyžadovaly i nutné materiální zajištění. Proto 13.března 1884 byla zahájena výstavba nové, víceúčelové školní budovy a již 26.června téhož roku byla otevřena.

 

Začátek 20.století je také mimo jiné spojen s první světovou válkou. Jména jedenácti občanů z Nedvězí, kteří položili život spolu s milióny dalších v této válce, čteme na žulovém pomníku, odhaleném již v roce 1919 v "Sadu svobody".

 

Dalším významným činem bylo založení místního muzea. Jeho otevření v roce 1923 mělo právem slavnostní ráz, neboť od počátku své činnosti přesahovalo svým zaměřením rámec obce. Ve sbírkách etnografického charakteru převládaly zemědělské prvky z obce širokého okolí. Sbírkový fond je uložen od 28.5.1955 v Městském muzeu v Říčanech.


Turistika

 

Oblast klidu Rokytka zaujímá 700 metrů široký prostor o rozloze 320 ha podél potoka Rokytky od Nedvězí přes Královice, Hájek ke Kolodějské oboře. Úseky prvořadého ochranářského zájmu tvoří chráněný přírodní výtvor "V mejtě" u Nedvězí, "Dolnice" a "Markéta" u Královic. Reliéf oblasti klidu Rokytka tvoří rozsáhlá, dosti jednotvárná Říčanská plošina, porušená pouze hlouběji zaříznutými meandrovitými údolími podél Rokytky do Hloubětína. Průměrná nadmořská výška se pohybuje mezi 263 a 346 metry.

 

Pestrý charakter vtiskl území potok Rokytka. Jeho délka činí 39,9 km. Díky příznivým klimatickým a geologickým faktorům se setkáváme v CHPV "V mejtě" s přirozenými meandry i meandry volnými (měnící se v zákruty). Rokytka pramení na lukách jihozápadně od Tehovce, směřuje na severozápad, postupně opouští Říčanský les a na šestém kilometru před obcí Nedvězí, kde byla vybudována vodní nádrž (6,8 ha) vstupuje na území hlavního města Prahy. V krajině podél Rokytky, kde vede naučná stezka, lze získat mnoho cenných poznatků z přírody i historie.